Historie Valticka
České Rakousy – český územní zisk ze dne 31.07.1920
Letos tomu bude 88 let, co bylo dne 31.07.1920 připojeno k tehdejšímu Československu Valticko s Dyjským trojúhelníkem a západní Vitorazsko (v současnost někdy nazýváno severní Vitorazsko) s českým obyvatelstvem.
Tento zisk není dnes příliš všeobecně znám, nicméně je velice pozoruhodný.
České Rakousy, tak se dnes nazývá území České republiky které bylo před dnem 31.07.1920 součástí Dolních Rakous. Jedná se konkrétně o západní Vitorazsko, Valticko a Dyjský trojúhelník. Tato území byla a jsou obývaná českým národem. Byla připojena v důsledku vítězství českého národa v 1.světové válce, jako jeden z jeho několika zisků a výhod v důsledku povalečného mírového Versailleského systému.
Odvěkou ideí Českého státu bylo dostat se do území, jejichž vody tečou do Dunaje (ovládnutí Moravy atd.) a území k nim přiléhající. Navazoval tak na Sámovu a Velkomoravskou říši, které část povodí Dunaje ovládaly.
Z tohoto pohledu bylo připojení Českých Rakous u Valticka s Dyjským trojúhelníkem projevem tohoto českého územního směru vedeného touhou po Dunaji a u západu Vitorazska o územní jednotu povodí Vltava-Labe (Čechy).
Dne 31.07.1920 byly Dolní Rakousy (Niederösterreich) rozděleny na menší část s převahou českého obyvatelstva, dnes známe pod názvy Vitorazsko (míněno jeho západní část) a Valticko s Dyjským trojúhelníkem, které byly připojeny k Československé republice (dnes Česká republika) a větší část s převahou německy mluvícího obyvatelstva, které zůstalo součástí Rakouské republiky (Republik Österreich) a dnes tvoří jeho spolkovou zemi Dolní Rakousy s centrem v St. Pölten (před r.1986 ve Vídni). Toto rozdělení trvá až po dnešek.
Tyto České Rakousy dodnes v České republice připomíná u vesnice Nakolice věkovitá lípa zvaná hraniční, kdysi tvořila hranici mezi Českým královstvím a Dolnorakouským arcivévodstvím (Vitorazsko) a hraniční zámek mezi Lednickými rybníky, kde středem této stavby kdysi procházela hranice mezi Moravským markrabstvím a Dolnorakouským arcivévodstvím (Valticko).
České Rakousy, dohromady o rozloze 230 km2, se tedy skládají:
1) Vitorazsko, o rozloze 113km2, je oblast v povodí Lužnice v okolí obce České Velenice. Vitorazsko je území na jih od Jindřichova Hradce v horním povodí řeky Lužnice, která pramení dnes na Rakouské straně Novohradských hor. Dnes je Vitorazsko rozděleno, jeho západní, menší část, patří České republice (jih okresu Jindřichův Hradec a přilehlá část okresu České Budějovice) a východní, větší část, patří Rakouské republice.
2) Valticko, postaru v době první republiky nazýváno též Valčicko, a to okolím města Valtice, o rozloze 87 km2, (do roku 1920 se Valtice jmenovali Feldsberg a těsně po tomto roce se užíval název Valčice), po kterém toto území dostalo název. Celé Valticko je dnes jih okresu Břeclav a je nejteplejší oblastí České republiky. Valticko je vlastně severní okraj zeměpisné oblasti Moravské pole v severovýchodním cípu Rakous.
3) Dyjský trojúhelník, územím při soutoku Dyje s Moravou, taky nazývaný Moravskodyjský trojúhelník (za první republiky nazývaný Podyjský roh), o rozloze 30 km2. Dyjský trojúhelník je dnes niva, proslulá svým pralesním lužním lesem. Dyjský trojúhelník je dodnes neobydlený a je tak jedním z posledních na území Evropy. Dyjský trojúhelník pro svoji nedotčenost má přibližně ten samý charakter, jako za doby Sámovy říše (léta 623-658) nebo Velkomoravské říše (léta 822-906), kde její bývalá centra Mikulčice, Pohansko a Staré Město (Velehrad) jsou jen o několik kilometrů dál na sever. Valticko a Dyjský trojúhelník je tvořeno ze dvou se sebou nesousedících území v dnešním okresu Břeclav (Jihomoravský kraj) a někdy jsou tyto území zahrnuta pod společný název Valticko (dříve Valčicko).
Historický vývoj Valticka
Valticko s Dyjským trojúhelníkem bylo do 6.století obýváno slovanským kmenem Moravanů.
V 7.století se Valticko s Dyjským trojúhelníkem a Vitorazsko spolu s celými Čechami stává součástí Sámovy říše. Po zániku Samovy říše zde dál žilo slovanské obyvatelstvo svým životem.
Od r.830 je Valticko s Dyjským trojúhelníkem součástí Moravského knížectví až do zániku Velké Moravy r.906.
Českému státu se podařilo Moravu, včetně Valticka s Dyjským trojúhelníkem, připojit za Boleslava I. (vládl v letech 935-972), který kromě dnešní České republiky ovládl jih Polska, západ Ukrajiny, sever Rakouska, Slovensko a sever Maďarska (oblast Matra).
Za Boleslava III. (vládl v letech 999-1002, 1003), vnuka Boleslava I., byla ovládnuta Morava na podzim r.1002, včetně Slovenska i severu dnešního Rakouska Poláky a tím samozřejmě i Valticko s Dyjským trojúhelníkem.
Po ovládnutí Moravy se Boleslav Chrabrý (vnuk českého knížete Boleslava I. a syn jeho dcery Doubravky), stal v letech 1003-1004 českým králem. Z Prahy učinil po tuto dobu hlavní město svého státu Slavinie (neboli Sclavinia či Sclavia) a sjednotil západní Slovany. Nicméně, z důvodu malého zájmu o český národ, proti němu v roce 1004 povstali Čechové, sesadili ho a jednoznačně se prosadila cesta národního českého státu. Českým knížetem se stal Jaromír (vládl 1004-1012,1033-1034). V roce 1019 znovu ovládl Moravu, včetně Valticka s Dyjským trojúhelníkem, jejím dobytím na Polácích.
Ztráta Valticka a Dyjského trojúhelníku
V průběhu 11. století dochází Českému státu ke ztrátě území mezi Dyjí a Dunajem ve prospěch Východní marky (Ostmark), kdy došlo i ke ztrátě Mikulovska, Valticka a Dyjského trojúhelníku. Valticko s Dyjským trojúhelníkem se stalo v průběhu 11.století součástí Dolních Rakous.
Tento tlak Východní marky zastavil až český kníže Vratislav II. (český kníže 1061-1085, český a polský král 1085-1092), vítězstvím v bitvě u Mailbergu dne 12.05.1082. Po tomto vítězství získal zpět od Východní marky Českému státu Mikulovsko a ustálila se hranice Moravy na Dyji tak jak ji známe do dne 31.07.1920.
Valticko s Dyjským trojúhelníkem se znovu dostalo do české přemyslovské moci opět za Vratislava II. (český kníže 1061-1085, český a polský král 1085-1092). Tento panovník po nějakou dobu ovládl Míšeňsko, Horní a Dolní Lužici taky ovládl Horní a Dolní Rakousy.
Dále je Valticko s Dyjským trojúhelníkem v české moci, za syna českého krále Václava I.(vládl 1230-1253) Vladislava markraběte moravského a vévody opolského, který byl v letech 1246-1247 vévodou Rakous. Jeho bratr Otakar II. (český král 1253-1278) se 1251 stal vévodou Rakous a postupně ovládl Štýrsko, Korutany, Chebsko, Kraňsko a některá severoitalská města, ale roku 1276 byl nucen se těchto výdobytků vzdat.
Dolní Rakousy byli v držení Habsburků od roku 1276 do roku 1918, mimo let 1481-1490 kdy Dolní Rakousy ovládl český vzdorokrál a uherský král Matyáš Korvín.
Od této doby Vitorazsko i Valticko s Dyjským trojúhelníkem sdílely osud Dolních Rakous až do roku 1920.
Rakousy byly od roku byly 975 markrabství, roku 1156 byly prohlášeny vévodstvím a roku 1453 se staly arcivévodstvím.
Společné dějiny má Vitorazsko a Valticko s českým státem znovu od roku 1526, kdy vzniklo Habsburské soustátí až do jeho zániku roku 1918.
Toto Habsburské soustátí vzniklo spojením Českého státu, Rakouských zemí a západního dílu Uher, protože zbytek Uher obsadili muslimští Turci a připojili do své Osmanské říše. Turci se dokonce při svých pustošivých nájezdech dostali až na území Dolnorakouského arcivévodství a Moravského markrabství. Po celou dobu Habsburského soustátí se mimo jiné právě Češi, coby zdatní vojáci, významnou měrou zasloužili o vítězství a vyhnání Turků ze zbytku Uher a dalších území Střední Evropy, ale i o obranu celé Habsburské monarchie před jinými cizáky.
Co do početnosti Čechů i jejich procentického podílu byly v rámci Habsburské monarchie Dolní Rakousy hned za Čechy, Moravou a Slezskem.
V 19.století došlo u českého obyvatelstva na Valticku k národnímu obrození. Valtice byly od r.1849 do r.1920 sídlem okresního soudu a berního úřadu. Na Valtickém okrese v r.1890 žilo 6.023 Čechů a 25.133 Němců. Češi na Valticku a západním Vitorazsku si pak po 1.světové válce prosadili připojení těchto území, sousedících se zeměmi koruny české, k Československu. Koncem roku 1918, při zániku Rakouska-Uherska vznikl „Československý národní výbor pro Dolní Rakousy" ve Vídni, který zastupoval zájmy zdejších Čechů .
Celé Dolní Rakousy, včetně Vitorazska a Valticka s Dyjským trojúhelníkem, se již při rozpadu Habsburské monarchie dne 21.10.1918 stávají součástí proklamovaného Německého Rakouska (Deutscheösterreich), které ale vyhlásilo nezávislost dne 12.11.1918, až po abdikaci posledního císaře a krále Karla I. Německé Rakousko se transformovalo v souladu mírovou smlouvou ze Saint-Germain en Laye, (podepsána dne 10.09.1919) do Rakouské republiky (Republik Österreich), která existuje i dnes, dne 02.10.1919, .
Součástí Rakouské republiky bylo Valticko s Dyjským trojúhelníkem i celé Vitorazsko až do jeho rozdělení dne 31.07.1920.
Znak Dolnorakouského arcivévodství do r.1918
Znovu získání Českých Rakous
ČSR získala Valtice podle článku 27., odst.6 mírové smlouvy, podepsané dne 10. září 1919 v Sant - Germain - en - Laye. Podle ní byla státní hranice kolem Valticka vymezena doslovně takto: ......proti proudu Moravy a Dyje až k bodu ležícímu asi 2 km jihovýchodně od křižovatky cesty z Ranšpurku (Rabensburg) do Poštorné (Themenau) a železnice z Ranšpurgu do Břeclavě; odtud na západoseverozápad až k bodu, který leží na staré správní hranici mezi Dolními Rakousy a Moravou asi 400 m jižně od křižovatky této hranice se železnicí s Mikulova do Valtic (Feldsberg); čára, která bude určena na místě samém a prochází kótami 187 (Dlouhý vrch), 221 (Rosenberg) 223 (Wolfsberg), 291 (Raistenberg), 249 a 279 (Kallerhaide); odtud k západoseverozápadu stará správní hranice".
Státní hranice byly pak v letech 1920-1923 na místě určeny, zaměřeny a vymezníkovány. Zmocněncem ČSR byl ing. Václav Roubík, komisař pro stanovení státních hranic, zmocněncem rakouským odborový přednosta ve spolkovém úřadě kancléřském p. Albert Mell. O provedeném stanovení hranice státní byl pak sjednán hraniční statut československo - rakouský, podepsaný oběma zmocněnci v Praze dne 12. prosince 1928.
Celé území měří 8726 ha, z čehož připadá na katastr valtický 3415 ha, úvalský 1252 ha, hlohovecký 895 ha, poštorenský 1572 ha, charvatsko - novoveský 1592 ha. - Počet domů: Valtice 566, Úvaly 156, Hlohovec 252, Poštorná 586, Charv. N. Ves 295. Dnešní počet domů je ovšem o něco vyšší. - Počet obyvatel podle sčítání z roku 1921: Valtice 3257, Úvaly 702, Hlohovec 1313, Poštorná 3860, Charv. N. Ves 1803. Dohromady 10.936.
K připojení Valticka došlo jednak z důvodů historických a národnostních, jednak komunikačních a strategických. Valtickem probíhá důležitá železnice Břeclav - Znojmo, jejíž část vedla územím Dolních Rakous. Bylo nutno, aby celá trať šla územím jednoho státu. Národnostní důvody byly ovšem také závažné: Poštorná. Charv. Nová Ves a Hlohovec jsou osady veskrz - až na mizivé procento - slovácké, kdysi charvátské. Důvody strategické uplatněny zejména u Valtic a Úval. - Jmenované 3 slovácké osady se samy hned po 28. říjnu 1918 dobrovolně a cestou vlastní revoluce spontánně přihlásily k ČSR a byly také naším vojskem (Slováckou brigádou) obsazeny. Nečekaly ani na mírové smlouvy.
Formální obsazení a převzetí Valtic do správy ČSR stalo se docela nenápadně a v tichosti dne 31. července 1920, tehdejším místodržitelem moravským Janem Černým.Bylo vydáno tištěné provolání k obyvatelstvu na letácích po jedné straně v řeči české, po druhé v řeči německé. Provolání znělo:
"Spoluobčané! Mírem dne 10. září 1919 v St. Germain podepsaným přivtěleno bylo území Valčic k československému státu. Československá armáda počíná právě s obsazováním území Valčického; československá civilní správa se současně zavádí. Československý stát přináší Vám všem bez rozdílu národnosti a náboženství republikánskou svobodu a demokratickou rovnoprávnost s ostatními obyvateli státu. S druhé strany žádá československý stát od Vás nezlomnou věrnost státu, svědomité šetření stávajících československých zákonů a nařízení a bezpodmínečné zachování klidu a pořádku. Stejná práva - stejné povinnosti. Každé porušení klidu a pořádku, každé nedbání československých zákonů a nařízení, jakož i nařízení československých úřadů bude dle platných zákonů přísně a neúprosně trestáno.“
Československá civilní správa území Valčického
K vlastnímu obsazení Valtic a Úval došlo bohužel hodně pozdě po podepsání mírové smlouvy. Úřady dolnorakouské měly tedy dosti času v klidu odvléci vše, co se vůbec odvléci dalo. Tak na př. inventář rolnické školy odvezly dočista celý i s dobytkem, podobně v bývalém sirotčinci severní dráhy (asylu) zůstaly jen holé zdi. Je ovšem jisto, že pro Valtice znamenalo připojení k ČSR určitou hospodářskou ztrátu, která je dosud citelná. Valtice byly od r.1849 do r.1920 sídlem okresního soudu a berního úřadu. K okresu patřilo 18 obcí včetně Poštorné, Charv. Nové Vsi a Hlohovce. Tyto 3 obce byly hned v r.1918 (po obsazení naším vojskem) připojeny k Břeclavsku, Valtice přestaly být okresním městem a spolu s Úvaly přičleněny k Mikulovsku, ostatní osady valtického soudního okresu zůstaly v Rakousku. Z okolních osad má dnes spád do Valtic jedině Hlohovec, ačkoliv i ten nyní značně inklinuje k čilejší a hospodářsky významnější Břeclavi. Tak jsou Valtice odkázány ponejvíce samy na sebe. Malý pohraniční styk s obcemi bývalého okresu je však stále velmi úzký a živý.
Valtičtí Němci nebyli přirozeně s připojením k ČSR spokojeni a využívali všech příležitostí, aby agitovali a pracovali pro opětovné navrácení Valtic a okolí k Rakousku, také ovšem aby způsobovali hojně nesnází a nejistoty, jakož i napětí mezi lidem českým. Neposledním účelem těchto jejich počinů bylo zdržovat počáteční organizování a jakés vzchopení se českých lidí, dosud zastrašených. Byli při tom podporováni mimoděk různými okolnostmi, např. že obsazení Valtic bylo provedeno hodně pozdě, že komise rozhraničovací ještě v únoru 1921 neprovedla podrobné stanovení státní hranice; i z jiných ještě úkazů valtičtí Němci vyvozovali, že připojení je provizoriem a že o definitivním přičlenění bude rozhodováno hlasováním lidu. Leč rychlé zorganizování národní české práce ve Valticích, rychlé budování českého národního školství, jakož i provedené sčítání lidu v roce 1921 vyvedlo je brzy z klamu.
Dne 31.07.1920 odstupuje Rakousko Československu mimo jiné Valticko o rozloze 87 km2, 10.936 obyvatel a celých 5 obcí, konkrétně Valtice, Úvaly, Hlohovec, Poštovná a Charvátská Nová Ves. Podle úředních sčítání lidu byl národností stav v roce 1921 na Valticku takovýto:
Č e c h ů N ě m c ů
Valtice 649 2608
Poštorná 3564 285
Ch. N. Ves 1752 44
Hlohovec 1299 12
Československá republika tento územní zisk téhož dne, 31.07.1920, dodnes platným zákonem o inkorporaci Vitorazska a Valčicka č.450/1920Sb. připojuje ke svému území. Vitorazsko se stalo součástí země Čechy a Valticko spolu s Dyjským trojúhelníkem součástí země Morava (od 14.července 1927 země Moravskoslezská).
Po církevní stránce bylo apoštolskou konstitucí dne 02.09.1937 Valticko připojeno k moravské církevní provincii.
Na Valticku pak probíhaly ještě dílčí územní změny v souladu s Československo-rakouskou smlouvou o vytýčení hranic ze dne 10.03.1921. Tato smlouva dokonce obsahuje právo obsazení pramenů a vodovodu za Břeclaví na rakouském pohraničním území u Föhrenwaldu na severním okraji obce Bernhardsthalu Československou armádou, dnes armádou České republiky, v případě války.
Cahnovsko
Po těchto územních ziscích ČSR zůstávají přesto v Rakousku, těsně za hranicí, česká etnická území, která se v následujících desetiletích poněmčily. Mimo jiné šlo o území na jih od Valticka při západním břehu řeky Moravy. Tato oblast by se po největší obci dala nazvat Cahnovsko.
Bylo to 7 českých vesnic a to:
a) Cahnov (Hohenau an der March) - mimo východní neobydlené části katastru (připadla ČSR),
b) Pernitál (Bernhardsthal),
c) Ranšpurk (Rabensburg) - mimo východní neobydlené části katastru (připadla ČSR),
d) Lingašdorf (Ringelsdorf),
e) Střezenice (Drösing),
f) Přílepa (Waltersdorf an der March) a
g) Zindorf (Sierndorf an der March).
Cahnovsko je dodnes součástí Rakouské republiky (země Dolní Rakousy).
Osudy Valticka za 2. světové války
Začátkem října 1938 je připojeno západní Vitorazsko, Valticko s Dyjským trojúhelníkem a celými Sudety k Velkoněmecké říši v důsledku mnichovské konference.
V rámci Velkoněmecké říše je Valticko včetně začleněno do župy Niederdonau.
Na konci 2.světové války, v dubnu 1945, je Valticko dobyto Sovětskou armádou.
V květnu 1945 je obnovena československo-rakouská státní hranice ve stavu ke dni 28.09.1938, tj. západní Vitorazsko a Valticko včetně Dyjského trojúhelníku se znovu stává součástí Československé republiky (konkrétně Českých zemí a následně od 01.01.1969 součástí České socialistické republiky).
Dnešní znak spolkové země Dolní Rakousy
Lichtenšteinové na Valticku
Co je však, kromě geopolitického vývoje Valticka zajímavostí, je jejich spjatost s rodem Liechtensteinů. Rod Liechtensteinu je dnes vládnoucí dynastií v nezávislém bohatém Lichtenšteinským knížectví v Alpách o rozloze 160 km2. Lichtenštejnský kníže má dodnes, jako jediný na světě, titul vládce svaté říše římské.
Liechenšteinové se na Valticko dostávají, když část Valtic, patřící Bedřichovi z Potendorfu, koupil r.1391 Jan I. z rodiny Liechtenšteinské. Řečený Jan I. z Liechtenšteina sňatkem s Alžbětou z Puchhejmu získal ostatek Valtic s pevností. Později rod Liechtensteinů z Valtic a Lednice učinili svoji rezidenci, dnes ve Valticích překrásný barokní zámek. Stali se přední šlechtou v zemích koruny české a jejich oporou. V barokní době byly majiteli statky Mor. Třebová, Hanušovice, Ruda n. M., Šumperk, Unčov, Krnovsko, Opavsko, Šilperk, Mor. Krumlov, Uh. Ostroh, Louka, Kunovice, Hluk, Koldštýn, Lovčičky, Ždánice a j. menší. Pod jejich vedením tyto panství vzkvétala a zanechali nám mnoho architektonických a krajinných památek, které dodnes vytváří typickou estetickou českou krajinu.
Valtice byli rezidenci Liechtensteinů až do roku 1938, kdy se tehdejší kníže František Josef II. (vládl od r.1938 do své smrti r.1989) odstěhoval do svého zámku ve Vaduzu, hlavním městě jeho nezávislého alpského knížectví Lichtenšteinsko, pro nesouhlas s politikou nacistické Velkoněmecké říše.
Podle některých údajů rod Liechtensteinů za 2.světové války významně podporoval, včetně finančních prostředků, londýnskou vládu v čele s Dr.E.Benešem. Lichtenštejnsko jako jeden z málo státu na světě nikdy neuznalo Protektorát Čechy a Morava, na rozdíl např. od Francie, Anglie, Sovětského svazu nebo Polska.
Paradoxně právě rodu Liechtensteinů byl po konci 2.světové války zkonfiskován majetek v rozporu s Benešovými dekrety, které se na ně nevztahovaly, protože Liechtensteini se nikdy nestali kolaboranty Velkoněmecké říše.
Majetek je jen důsledek lidských schopností a vzdělanost je jeho příčina.
Znak rodu a knížectví Liechtenstein