Historie Úval

Úvaly leží v rovině na okraji pahorkatiny v nadmořské výšce 170 metrů jihovýchodně od Valtic, s nimiž byly v roce 1964 sloučeny. Německý název obce zněl Garschöntal, v překladu Překrásné údolí.

Obec vznikla pravděpodobně kolonizací původně neosídleného kraje, a to pasovským biskupstvím po uzavření tzv. řezenského míru v roce 1041, kdy celá oblast severně od Dunaje připadla německému císaři Jindřichovi III. Pro místo nové vesnice byla vybrána poloha kolem potoka a ne kolem komunikace, jak tomu bývalo zvykem v kolonizaci 13. století. První písemná zmínka se datuje až k roku 1269, kdy Anežka z Valtic věnovala ženskému klášteru v Imbachni tři libry ročního příjmu ze svých statků v Úvalech. Vůbec nejstarší historická zmínka z blízké obce Steinebrunn uvádí, že roku 853 zde byla vybudována jistým Kantio pevnost (jistě vodní) Velkomoravské říše. O dalších majitelích sice prameny mlčí, ale víme, že v roce 1466 odprodali bratři Hans a Jindřich Härlingerové z Immendorfu a Schrattenbergu své statky Úvaly Janu z Lichtenšteina, čímž obec sdílela další osudy s dějinami Valtic. V té době, za česko – uherských válek, stál Jan z Lichtenštejna na straně krále Jiřího z Poděbrad, Matyáši Korvínovi se podařilo získat Rakousko a dal Valtice spolu s dalšími statky Lichtenšteinům v léno. S Valticemi obec sdílela osudy až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Poté byla správní příslušnost vesnice často měněna.

Ve 14. století byl ve Steinebrunnu zřízen vikariát, ke kterému patčily okolní vesnice včetně Úval. V době reformace, kolem roku 1600, vikariát zaniká a obec připadá filiálnímu kostelu v Drasenhofenu a k farnosti Falkenstein. V roce 1759 jsou Úvaly přifařeny do Schrattenbergu. V 19. století Úvaly administrativně příslušely k Dolnímu Rakousku, nejdříve k hejtmanství Poysdorf a od roku 1867 Mistelbach. Po vzniku soudního okresu Valtice patřila opět k tomuto městu. 1. srpna roku 1920 byly na základě mírových smluv připojeny k nově vzniklé Československé republice, k okresu Mikulov. 8. října 1938 připadly k Dolnodunajské župě a landrátu mikulovskému. Po skončení války byla ves opět připojena k okresu Mikulov až do jeho sloučení s okresem Břeclav v roce 1960. Poslední změna potkala Úvaly v roce 1964, kdy z rozhodnutí Okresního národního výboru Břeclav byly sloučeny s městem Valtice v jednu správní jednotku a Úvaly jsou od té doby místní částí Valtic.

Za první republiky byla v provozu cihelna Wiléma Osera a mlýn Jana Šedy, působil zde Spolek dobrovolných hasičů, Kulturní spolek, místní skupina Bund der Deutschen Südmährens a Národní jednota pro jihozápadní Moravu. V té době zde žilo, z celkového počtu více než 400 obyvatel, jen asi 50 občanů české národnosti, zbytek tvořili Němci, jejichž majetek, téměř 1 000 ha půdy z celkového počtu 1252 hektarů, propadl v květnu 1945 konfiskaci, stejně jako 148 domů ze 178. Do roku 1947 pak bylo znovu osídleno více než osmdesát zemědělských usedlostí, převážně obyvatelstvem z okolí Břeclavi. Z Hrušek přišlo 29 osob, z Kostic a Břeclavi po 17 osobách, z Kunovic na Uherskohradišťsku 16 osob, atd. Tito přistěhovalci však obsadili pouze necelou polovinu uvolněných statků. O zbytek se postarala československá armáda, která prázdné domy srovnala se zemí. Za doby komunistické totality, kdy byla hojně využívána k pokusům o překročení státní hranice s Rakouskem, byla vesnice určena k "likvidaci", neboli vysídlení. To se naštěstí nepovedlo a tak v roce 1998 žilo v této místní části města Valtice 155 obyvatel.

Po celou dobu své existence patřily Úvaly do farnosti valtické. Původní nejstarší kaple se datuje do doby kolem roku 1647 do doby rekatolizace. Roku 1836 již byla zchátralá a musela být nově pokryta šindelem a celkově opravena. V té době je v čele obce rychtář Franz Miksch, člověk velmi podnikavý. Ten přichází s plánem výstavby nové kaple, protože stávající mohla pojmout pouze 50 věřících. V květnu 1842 se v příznivém počasí začíná stavět a 5. března 1843 je nová kaple posvěcena děkanem Josefem Pillerem, farářem z Poysdorfu. Další léta jsou spojena se snahou získat od církevní vrchnosti souhlas ke konání mše svaté v této kapli. Téhož roku získává obec souhlas ke třem dnům v roce. Roku 1870 získává kaple právo k dennímu konání mše svaté. Při svěcení kostela si Úvaly zvolily za patrona kaple a obce svatého Stanislava Kostku. V roce 1882 začal tehdejší starosta Johann Kinauer přípravy na rozšíření kostela netuše, jaké těžkosti bude muset řešit. Musel zabezpečit sklepy, které byly v situovaném rozšíření. Sklepy byly klenbou vyztuženy a pod stavbou nové věže položen základ. Přistavěn byl dnešní presbytář, sakristie a věž s přilehlými prostorami. 29. července 1883 byl kostel za veliké účasti celého okolí Bernardem Christiánem Benediktem slavnostně vysvěcen. V posledních 40. letech kostel svatého Stanislava značné zchátral. Jen z Boží pomocí se podařilo faráři Václavu Procházkovi dílo celkové obnovy. V neděli 18. července 1993 byl kostel znovu vysvěcen Msgre Ludvíkem Horkým, biskupským vikářem brněnským a Msgre Josefem Nowakem, arcibiskupským vikářem vídeňským. Jedná se o klasicistní jednolodní stavbu s půlkruhově ukončeným kněžištěm, sakristií na jižní straně, zděnou kruchtou a věží s jehlanem v západním průčelí kostela. Vnitřní vybavení kostela, pocházející z doby jeho výstavby, tvoří oltářní obraz Madony s prvky lidového umění, trojdílná varhanní skříň s barokní řezbou, zlacené dřevěné svícny a dřevěná výplň zábradlí mezi presbytářem a lodí. Socha sv. Kryštofa v blízkosti kostela je datována do 2. poloviny 19. století a je spolu s kostelem památkově chráněna.

Školou jsou děti příslušné do školy valtické, i když v minulosti stávala v Úvalech vlastní obecní škola i školka.

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode